3. Díl - Zvětšovač

Zdravím, jmenuji se Lucas Black a je mi 12 let. Nikdy jsem nepotkal své rodiče a proto žiji s pěstouny. Vůbec mě to s nimi nebavilo a oni chtěli mít svůj klid, takže jsme se dohodli, že oni mi zařídí byt a budou mi platit náklady, když já se budu chovat vzorně a nebudu mít žádné průšvihy. Můj byt byl malý, tvořil ho přibližně jeden velký pokoj, mrňavá kuchyň a ještě o něco menší koupelna. Nebylo to nic moc a tak jsem radši trávil čas na jiném místě. Budete se asi divit, ale byla to škola. Asi vám to přijde divné, proč zrovna škola, vždyť je tam hodně učení, učitelé prudí atd, ale u mě to bylo jiné. Škola do které jsem chodil byla skvělá. Učitelé byli milí a spolužáci byli taky dobří, ale já měl jen dva nejlepší kamarády, se kterými jsem trávil hodně času, a to byl Daniel přezdívaný Dex a George.  

V noci jsem měl zvláštní sen. Zdálo se mi, že už je ráno a George vstal jako první. Zatím co já a Dex jsme spali, George stál nad námi a díval se na nás, v očích čirou nenávist. Po pár minutách přišel Max a divil se, že George vstal jako první. Moc to ale neřešil, jelikož potřeboval probudit nás. Já a Dex jsme jen zabručeli a šli spát dál.

"No, jak chcete, nedali jste mi na výběr," řekl v tom snu Max a začal štěkat jako pominutý. Já a Dex jsme se tak lekli, že jsme oba spadli z postele a to nás probudilo a můj sen skončil. Dex rychle vstal a jako správný cholerik zakřičel: "Co se děje, hoří tu nebo co!?" Nechtěl jsem se do toho míchat a tak jsem jen dodal: "To jsi náš nemohl probudit normálně ? Buď tak hodný a už nikdy nám to nedělej. Další takový šok bych už nemusel přežít." Max zvedl pochybovačně obočí (už mě to ani neudivilo).

"Zkoušel jsem vás probudit po dobrém, jenže to nepomohlo, tak jsem musel použít drsnějších metod" zamručel a šel ke dveřím. "Pojíte do jídelny, čeká na vás snídaně a po snídani budete mít první hodinu tréninku," dodal a odešel na chodbu.

My jsme ho radši následovali, aniž by někdo něco řekl -tedy Dex cestou trochu brblal, protože se stále na Maxe zlobil za to probuzení, a tak jsem do něj strčil, aby toho nechal. Díval se na mě trochu nepříjemně, ale nakonec toho přece jen nechal. Vešli jsme do jídelny- skoro všechny stoly byly ze dřeva, až na jeden obrovský stůl který byl ze zlata, bylo na něm plno jídla. Kdybyste chtěli hádat, pro koho ten stůl byl, tak to určitě uhodnete- byl pro princezny. Zrovna u něj seděli a já jsem hned chtěl jít za nimi a zase na ně udělat dojem.

Udělal jsem sotva dva kroky když mě někdo chytl za rameno a já se otočil, abych věděl kdo to byl. Byl to Max.

"To bych nedělal být tebou akorát si způsobíš problémy," poradil mi. Tak jsem změnil směr, šel jsem ke kuchařce a čekal co mi dá. Možná jsem jí měl pozdravit nebo jí alespoň o jídlo poprosit, protože se na mě podívala dost nevrle, ale neměl jsem náladu. Dostal jsem rohlík s máslem a se sýrem a šel směrem ke stolu, který byl hned vedle stolu princezen. Ty jsem na rozdíl od kuchařky pozdravil ale nezdálo se, že by to zabralo. Chvíli mě pozorovaly a nakonec mě s neutrálním výrazem pozdravily, nemohl jsem si nevšimnout, že Anetin pozdrav byl o dost chladnější a úsečnější, než její sestry.

Když přišli Dex a George, obě se začaly usmívat, což mě naštvalo- rozhodně dost na to, že jsem se musel držet, abych oběma klukům jednu nevrazil. Snažil jsem se to nedávat najevo. Když jsme dojedli snídani, šlo se na tréninkové pole kde jsme měli trénovat. Max nám nejdřív pověděl o tomhle místě- co se smí a co se nesmí, což mě docela nudilo, takže jsem oproti Geogovi a Dexovi příliš neposlouchal. Když konečně přestal žvanit, začali jsme trénovat-jen já s Dexem, samozřejmě, George si sedl na lavičku a pozoroval nás. Po chvíli se objevily i princezny- nejspíš je zajímalo, jak nám to jde a tak jsem se hodně snažil, abych na ně udělal dojem. Trénink ale netrval dlouho, jelikož přišel posel a pověděl nám, že v jednom městě někdo útočí.

Max nám rovnou řekl, abychom tam šli zachránit náš svět -znělo to maličko divně, ale když dodal, že trénink se ruší, kývli jsme a čekali až Max udělá portál. Portál se objevil téměř okamžitě a tak jsme do něj s Dexem skočili. Chtěl jít i George, ale Max mu řekl, že když nemá žádné zvláštní schopnosti, bude tady ve větším bezpečí. George nic neřekl a zklamaně odešel k sobě do pokoje.

Zatím co George byl v kouzelném světě, my jsme byli v tom našem a hledali toho nepřítele. Našli jsme ho na jednom předměstí právě terorizoval dva malé kluky a tak jsme ho s Dexem šli zastavit.

Chvíli jsme se s ním rvali a vypadalo to, že vyhrajeme, jenže náš nepřítel udělal jakési zvláštní gesto a zvětšil se. "To jsi snad dělá prdel !!" zakřičel Dex naštvaně (a to musel být opravdu hodně naštvaný, aby začal být sprostý) a zaútočil na něj svým živlem - vodou. Bohužel to vypadalo, že ho to jen polechtalo a tak Dexe jednoduše odhodil.

Když jsem to viděl vrhl jsem se na něj já a zaútočil na něj svým ohněm. Ani to na něj neplatilo a akorát mi udělal to samé, co Dexovi. "Do hajzlu!!! Teď už jsem nadával i já. "Musíme ho nějak zastavit, ale jak ?" houkl na mě Dex a já přemýšlel.

"Hm, něco mě napadlo co ho porazit společnými silami?" řekl jsem. Pořád jsme na něj útočili zvlášť, tak bychom ho mohli zkusit ho porazit společně". "Dobrá tedy jdeme na to !!!" zařval Dex a proudila z něj modrá energie a ze mě zas červená. Přivolal jsem svůj oheň, Dex vodu a společně jsme ho porazili.

Po boji jsme ho odvedli do kouzelného světa, kde byl zavřen ve vězení . Byl to první nepřítel kterého jsme porazili společně, ale věděl jsem že určitě není poslední. Určitě na náš číhají i jiní nepřátelé a my s Dexem budeme vždy připraveni.