Zdravím, jmenuji se Lucas Black a je mi 12 let. Nikdy jsem nepotkal své rodiče a proto žiji s pěstouny. Vůbec mě to s nimi nebavilo a oni chtěli mít svůj klid, takže jsme se dohodli, že oni mi zařídí byt a budou mi platit náklady, když já se budu chovat vzorně a nebudu mít žádné průšvihy. Můj byt byl malý, tvořil ho přibližně jeden velký pokoj, mrňavá kuchyň a ještě o něco menší koupelna. Nebylo to nic moc a tak jsem radši trávil čas na jiném místě. Budete se asi divit, ale byla to škola. Asi vám to přijde divné, proč zrovna škola, vždyť je tam hodně učení, učitelé prudí atd, ale u mě to bylo jiné. Škola do které jsem chodil byla skvělá. Učitelé byli milí a spolužáci byli taky dobří, ale já měl jen dva nejlepší kamarády, se kterými jsem trávil hodně času, a to byl Daniel přezdívaný Dex a George.
Druhý den ráno jsme se vzbudili brzo, tak jsme šli ještě před snídaní něco ukrást do kuchyně. Když jsme po špičkách došli k jídelně, zaslechli jsme zvýšené hlasy. George chtěl zjistit, kdo se tak brzo ránu asi hádá v kuchyni a já jsem s ním tajně souhlasil, jenže Dex prohlásil, že je nemorální poslouchat cizí rozhovory. Nejspíš bysme se tam pohádali, kdybych si ovšem nevšiml, že ty hlasy patří našim princeznám.
" Neměli by se to dozvědět, " slyšeli jsme právě Anet.
" Ale ano, jednou na to stejně přijdou, " oponovala jí Claris. " A koneckonců, Revion neumí lhát- když se ho zeptají, řekne jim pravdu. "
" Jenže oni se nezeptají, rozhodně ne, když jim řeknu, aby se tím nezabývali. " zasyčela podrážděně Anet.
" To nebude fungovat, " upozornila jí blahosklonně Claris.
" Proč by nemělo? " Anet zlostně dupla.
" Někdy jsi až neskutečně naivní, víš to? " poznamenala Claris. " A teď se chováš jako malé dítě. To ti vážně nedošlo, že když je takhle oslníš, tak to špatně skončí? Jsi příliš okouzlující- a to doslova, " hlas jí ztvrdl " než aby na tebe zapomněli. Nezapomeň, že ty umíš způsobit, že se o tebe povraždí všichni muži v království navzájem."
" O čem to…? " zeptala se Anet nechápavě.
" Víš moc dobře, o čem mluvím, sestřičko, " řekla chladným hlasem Claris. " O tvojí moci okouzlit každého, koho si…"
" TICHO! " okřikla jí Anet. " Nejsme tu samy. "
" Co tím myslíš…tak počkat! " zakřičela Claris, vrhla se ke dveřím a vtáhla nás do místnosti. Nečekal jsem, že by mohla mít takovou sílu a tak jsem se ani nestihl bránit.
" Co tu děláte? " obořila se na nás, když nás dotáhla k Anet a pustila nás na podlahu.
" No, měli jsme hlad a…" začal jsem nervózně.
" To vykládej holubům," ušklíbla se Anet. " Poslouchali jste nás, je to tak? "
" No.."
" Nelži! "
Povzdech jsem si. " Ano, poslouchali jsme vás, " přiznal jsem poraženecky a ohlédl jsem se na kluky. Dex se za mnou zahanbeně krčil, jako by se snažil udělat co nejmenším; George naopak stál s hlavou hrdě vztyčenou a drze se na obě princezny díval. Čekal jsem, že je to vyvede z míry, ale ani na jednu z nich to žádný dojem neudělalo.
" A co všechno jste slyšeli? " ptala se Claris nemilosrdně dál.
" No, moc ne. Jenom něco o tom, že Max- tedy chci říct Revion-" opravil jsem se rychle", nám nemůže lhát a…" hlas se mi vytratil, když jsem viděl, jak hrozivě na mě
Claris zírá.
" A dál? " zeptala se výhružně tichým hlasem, znělo to jako syknutí kočky.
Nervózně jsem polkl. " A dál nic. " Snažil jsem se, abych zněl statečněji, než jsem se cítil, protože zatímco Anet se tvářila spíš soucitně a trochu nešťastně ( v těch světlounce růžových šatech vypadala opravdu kouzelně), z Claris šla hrůza. Vlastně jsem se divil, že si na ochranu království pozvala nás, protože jí by stačilo, aby se na ty padouchy jednou jedinkrát takhle podívala a oni by utíkali, co by jim nohy stačily.
Ze zamyšlení mě vytrhl až Clarisin povzdech. Z očí se jí zčistajasna všechna zloba vytratila a najednou vypadala stará a unavená.
" Řekneš jim to ty, nebo to budu muset udělat já? " otočila se na Anet. Ta se tvářila vzdorovitě a trochu poplašeně. " Možná by ještě šlo, aby- " chtěla něco navrhnout, ale Claris ji přerušila.
" Ne, to by nešlo. Už toho slyšeli moc. Paměť se mazat nebude. "
" Fajn, " odsekla jí Anet a pak se obrátila k nám a bez obalu prohlásila: " Budu se vdávat. Svatba je zítra. "
Všichni jsme na ní jen přiblble zírali.
" To je vtip, ne? " ozval se po chvíli rozpačitého ticha George.
" Ne, to není žádný vtip. Zítra se provdám za prince Richarda. "
" Jak vypadá? " vyzvídal dychtivě Dex. Na to, že byl do Anet ještě včera blázen, se vzpamatoval obdivuhodně rychle.
" Je úžasný, " začala básnit Anet. " Je vysoký, má výrazné lícní kosti, vypracovanou postavu a překrásné modré oči! Je prostě naprosto…"
" ….dokonalý, " dořekla za ní laskavě Claris. Pak se obrátila k nám a pronesla: " Neptejte se jí na Richarda, protože pak se rozjede a nic jí nezastaví. " Usmála se.
" Jestli chcete stručné shrnutí, tak…. Richard je namyšlený, arogantní, velice hezký a také pohádkově bohatý. "
-----------
O něco později jsme všichni seděli ve svých pokojích a zkoušeli jsme si své nové obleky; Anet nás totiž požádala, abychom jí a Richardovi šli za svědky. Tedy, abych za jejího svědka šel já a Richardovi Dex- George měl být družička. Naše oblečení ještě celkem ušlo; měli jsme mít černá sametová saka a stejně barevné kalhoty, ale George na tom byl podstatně hůř, měl na sobě mít bílé kalhoty a světle růžové sako.
Říkali jsme si s Dexem, že to bude pro George nejspíš největší trapas v životě a měli jsme pravdu. Vypadal ještě hůř, než jsme si mysleli, že bude vypadat a když se k nám druhý den ráno připojil, aby jsme mohli přivítat Richarda, který měl přijet, tvářil se vážně vražedně.
O svatbě se moc rozepisovat nebudu. Byla totiž sice slavnostní, ale taky děsně nudná. Alespoň, že tam bylo dobré jídlo...Jinak, Richard byl očividně pěkně rozmazlený frajírek, nechal se obsluhovat a vůbec. Co si o sobě myslí?!
Komentáře
Okomentovat